Hawker Tempest mk.V a Il2
Napsal: čtv 31. bře 2011 21:19:02Hawker Tempest mk.V
Pár slov úvodem.
Tempest je jeden z nejtěžších jednomotorových letounů války. Zaplaťpánbůh, že má silný motor. Není to letoun vhodný na ostré manévry při malých rychlostech, ale spíše pro manévry udržující letoun při rychlosti (viz LAG křivka tíhání http://www.blackpanthers.cz/krivky.html ). Jediný manévr na nižší rychlosti, který si smíte dovolit proti těžším ( Fw 190) , či poškozeným protivníkům (díra v křídle) je zatáčka. Tempest je sice těžký, ale má velké křídlo a silný motor. Toto dává Tempestu slušné vyhlídky při jednoduché zatáčce a lze použít i klapky v poloze "combat". Naopak při malých rychlostech se vyhýbejte stoupání a také manévrům na křidélkách (nůžky, sudový výkrut).
Naopak čeho můžete využít je silná výzbroj čtyřech 20mm kanónů se slušnou zásobou munice (15-20 vteřin v závislosti na verzích hry). Velmi dobrá rychlost, hlavně ve výškách pod 3 km a nadprůměrná stoupavost v téže výšce. Pokud neletíte s Tempestem neustále na plný plyn, tak dokáže ve vzduchu vydržet i 2 hodiny. Pokud tedy rádi budujete výškovou výhodu, či se chcete proletět do dáli, tak palivo vám určitě nedojde. Další výhodou je zachování ovladatelnosti i při rychlostech přesahujících 500MPH - jen pozor na přetížení a ztrátu křídla. Mile překvapí výhled dopředu i do stran. Naopak zamrzí ( v nemodované hře) výhled dozadu.
Start, let, přistání
Tempest není na rozdíl od Spitfirů pozdějších značek vybaven automatikou na kde co. Nováčkovi to jistě přidělá pár problémů do začátků, s pozdějším přívalem zkušeností to ale v nejedné chvíli ocení!
Startovací procedura probíhá vcelku běžně. Po nahození motoru ručně otevřeme chladič naplno. Pokud jsme na menším letišti, či potřebujeme co nejrychleji do vzduchu, tak můžeme zapnout WEP (zvýšení výkonu). Nikdy nestartujeme hned na plný plyn. Pojíždění od stojánky ke dráze korigujeme na rychlosti 15-20MPH (ano, budu vás trápit s britskými jednotkami, protože ne všude si pustíte HUD). Přes čumák letadla je špatně vidět. Používáme tedy směrovku v kombinaci s brzdou a letounem kýveme z leva doprava a koukáme před sebe. V ideálním případě se nám povede dostat na startovací dráhu a plynule přidáváme plyn cca na 70-80%. Při startu je možné zamknout ostruhové kolo pro eliminaci bočení. Já osobně tohle vůbec nepožívám a spoléhám se na velkou směrovku, která po chvíli cviku zvládně kroutivý moent vrtule a bočení letounu. Ve chvíli, kdy letoun dosáhne cca 50MPH dáváme plný plyn a můžeme (osobně požívám jen na krátké dráze) vysunout klapky do polohy Take-off. Pokud máme od křídlem bomby, či rakety, tak klapky otevíráme vždy. Ve chvíli, kdy letoun dosáhne 120MPH již můžeme pomalu zvednout stroj do vzduchu (ovšem pokud máme místo, tak doporučuji spíše 130 MPH, s bombami 140-150MPH). Zavíráme podvozek ihned po zvednití letounu a chvíli na to (po dosažení 200MPH) zasouváme i klapky a vypínáme WEP.
Letoun hned po startu nezvedáme do stoupání, ale necháme jej rozběhnout na 200MPH, při které už je letoun ovladatelný po všech osách v dostatečné míře.
Při stoupání do bojové výšky udržujeme rychlost na 170 - 200MPH. Pokud v okolí tušíme protivníka, tak až 250MPH.
Při překročení výšky 10 000 stop zapínáme při stoupání vždy druhý stupeň kompresoru a vypínáme jej až po zklesání pod tuto hodnotu. Tempest je sice primárně určen pro boje ve výškách do 10 000 stop, nebojte se s ním ale přiletět do místa bojů výše. Dolů můžete spadnout během pár vteřin. I ve výšce 18 000 stop jste často rychlejší, než váš protivník. Se stoupavostí je to již horší, ale při mírném klesání vám to případně dovolí se boji vyhnout, pokud narazíte na nepřítele s malou výškovou výhodou, či početně silnějšího.
Zmiňované manuální ovládání nám dává pár možností navíc, oproti automatice u kolegů.
Prop Pitch - Aneb úhel stoupání listů vrtule ( zjednodušeně řečeno) můžeme využít pro ekonomičtější let, kdy šetříme palivo a lépe se nám chladí motor. Při stoupání můžeme snížit na 95% a při přeletu bojiště na 90%. Osobně snižuji na 80%, pokud se spouštím při plném plynu do letu střemhlav a pokud v letu střemhlav již moje rychlost narostla do nebezpečných hodnot, tak stahuji vrtuli na 20%. Velmi tím šetřím motor, který se znatelně ochladí a je poté připraven na delší čas pro plný plyn. To nejhorší co motoru můžete udělat je přejít z malého výkonu do střemhlavého letu a zároveň přidat naplno plyn i nastavit 100% pro vrtuli. Nezřídka tím motor dokážete zničit, či z něj vyloudit velmi ošklivé zvuky (to vám nadává).
Cladič - Chladič je taktéž manuálně stavitelný a to do 6ti poloh (Closed až Open). Při stoupání jej necháváme vždy otevřený. Pokud neletíme na maximální dolet, tak jej necháváme otevřený i nadále. Pokud se snažíme o rekord v doletu, tak mimo stažení plynu na 90% a snížení prop Pitch na 90% můžeme chladič přivřít (až zavřít, v závislosti na teplotě okolí). Pokud jsme zavřeli chladič moc, upozorní nás hláška Engine Overheat.
Ve chvíli, kdy se dostáváme do boje, teče nám do bot a m potřebujem vymáčknout na malou chvíli z letounu opravdu maximum, tak chladič zavíráme a vužíváme čistější aerodinamiky. Zcela otevřený chladič vám na rychlosti oproti zavřenému sebere až 20MPH, což může být rozdíl mezi virtuálním životem, či virtuální smrtí. V této chvíl již zcela jistě můžeme hlášení o přehřívání motoru očekávat. Žádný strach - tyhle motory snesou po určitou chvíli přehřátí, nesmíte je ale trápit déle, než cca 4 minuty. Po té uslyšíte mimo zvuku motoru i zvuk obráběného kovu a vaše výfukové plyny budou obohaceny o příměsi oceli.
WEP- War Emergency Power. Zjednodušeně řečeno další výkon navíc. Lze jej používat po omezenou dobu. respektive vám motor během chvíle rozehřeje i přes otevřený chladič a buď jej včas vypnete (viz výše), nebo motor uvaříte. WEP je možno používat nejen při startu, ale hlavně během boje. Nárůst výkonu není nijak extrémní a nezatlačí vás do sedačky, v boji ale oceníte každého koníka a nárůst pocítíte.
Veškeré manuální prvky však nabývají v kursu při vyhrocených situacích. Boj je jen jedna z těchto událostí. Nejednou budete muset vymáčknout z letounu plný plyn. Ať už to bude jen snaha dohnat rychlejšího protivníka, nebo naopak snaha zmizet tak rychle, co to jde. V této situaci kromě plného plynu, zapnutého WEP a vrtule na 100% (což je mimochodem původní nastavení a pokud do ní nešaháte, tak ji mátet v této poloze pořád) zavíráme i chladič a není od věco alespoň odhadem hlídat čas přehřívanému motoru. Pamatujte, že motor vyhnaný do maxima po dobu 4 minut se musí ještě schladit a to může trvat desítky sekund i při motoru zcela vypnutém a chladiči otevřeném.
Neméně vyhrocenou situací je poškození v boji. Váš motor je jedno ze zranitelných míst a při inkasovaném zásahu jej budete muset začít šetřit. S vrtulí nastavenou na 70% a motorem na 60-70% bz WEPu se dá i s poškozeným motorem doletět na letiště vzdálené přes 100km. Pokud motor šetřit nebudete, očekává vás velmi brzy jeho stávka.
Přistání je jednou z nejtěžších částí každého letu. Z Tempestu je dobře při přibližování vidět. K letišti se přibližujeme sestupným letem a samotné přiblížení k dráze je pak možné několika způsoby.
1. (většinou tak přistávám já). ve výšce cca 1500 stop srovnám svů kurs s kursem dráhy a pomalu vytrácím výšku i rychlost tak, abych měl pár set stop před letištěm výšku jen 100 stop a rychlost ne víc, než 150 MPH s klapkami "Combat". Letoun po celou dobu přibližování srovnávám hezky na dráhu a okraj letišě přelétám jen v 50ti stopách a rychlostí 140MPH. V tu chvíli vytahuji podvozek a přistávací klapky, stahuji zcela plyn a podrovnávám letoun tak, abych neklesl s rychlosti pod 110MPH. Těsně před dosednutím podrovnám prudčeji (čím přesnější načasování, tím hezčí přistání) podrovnám o něco více a v ideálním případě si letoun sedne na zem a začínám s citem brzdit tak, abych se neotočil na čumák. Pokud mi letoun odskočí, tak musím provést ještě jedno přesné podrovnání těsně před dalším dotykem se zemí a poté se s letounem dále nepřetahovat a nechat ho ať se uklidní sám. Pokud jsme odskočili hodně, bylo to způsobeno vysokou rychlostí, či moc prudkým klesáním, které nebylo možno podrovnáním srovnat!
2. Vočkova verze popsaná samotným Vočkem o příspěvek níže.
3. Rychlé přistání. Potřebujete rychle přistát. k letišti se řítíte plnou rychlostí a zklesávate k němu. Nemíříte však na dráhu, ale cca 1000 stop vedle a letíte souběžně s ní. Pomyslný začátek dráhy je čas, kdy máte rychlost třeba i 400MPH a vysouváte combat klapky, motor tlumíte na 0% a chlaič máte naplno otevřený. Stále letíte souběžně s dráhou 1000 stop od ní. 3-5 vteřin po překročení pomyslného konce dráhy stále se ztaženým plynem začnete točit ostře zpět k přistávací dráze a díky tomu vytratíte většinu přebytečné rychlosti. Pokud to provedete dobře, tak vás to hezky navede na kurs dráhy a vaše rychlost bude stále slušná. Pokud klesla, můžeme přidat opatrně plyn (ne víc, než 50%) a pokud ji potřebujem snížit, tak otevíráme take-off klapky, případně i dříve podvozek. Dále pak pokračujeme běžným způsobem. Nevýhodou tohoto přistání je krátký časový úsek, kdy musíte udělat rychle po sobě sérii úkonů.
pokračování příště.....
Pár slov úvodem.
Tempest je jeden z nejtěžších jednomotorových letounů války. Zaplaťpánbůh, že má silný motor. Není to letoun vhodný na ostré manévry při malých rychlostech, ale spíše pro manévry udržující letoun při rychlosti (viz LAG křivka tíhání http://www.blackpanthers.cz/krivky.html ). Jediný manévr na nižší rychlosti, který si smíte dovolit proti těžším ( Fw 190) , či poškozeným protivníkům (díra v křídle) je zatáčka. Tempest je sice těžký, ale má velké křídlo a silný motor. Toto dává Tempestu slušné vyhlídky při jednoduché zatáčce a lze použít i klapky v poloze "combat". Naopak při malých rychlostech se vyhýbejte stoupání a také manévrům na křidélkách (nůžky, sudový výkrut).
Naopak čeho můžete využít je silná výzbroj čtyřech 20mm kanónů se slušnou zásobou munice (15-20 vteřin v závislosti na verzích hry). Velmi dobrá rychlost, hlavně ve výškách pod 3 km a nadprůměrná stoupavost v téže výšce. Pokud neletíte s Tempestem neustále na plný plyn, tak dokáže ve vzduchu vydržet i 2 hodiny. Pokud tedy rádi budujete výškovou výhodu, či se chcete proletět do dáli, tak palivo vám určitě nedojde. Další výhodou je zachování ovladatelnosti i při rychlostech přesahujících 500MPH - jen pozor na přetížení a ztrátu křídla. Mile překvapí výhled dopředu i do stran. Naopak zamrzí ( v nemodované hře) výhled dozadu.
Start, let, přistání
Tempest není na rozdíl od Spitfirů pozdějších značek vybaven automatikou na kde co. Nováčkovi to jistě přidělá pár problémů do začátků, s pozdějším přívalem zkušeností to ale v nejedné chvíli ocení!
Startovací procedura probíhá vcelku běžně. Po nahození motoru ručně otevřeme chladič naplno. Pokud jsme na menším letišti, či potřebujeme co nejrychleji do vzduchu, tak můžeme zapnout WEP (zvýšení výkonu). Nikdy nestartujeme hned na plný plyn. Pojíždění od stojánky ke dráze korigujeme na rychlosti 15-20MPH (ano, budu vás trápit s britskými jednotkami, protože ne všude si pustíte HUD). Přes čumák letadla je špatně vidět. Používáme tedy směrovku v kombinaci s brzdou a letounem kýveme z leva doprava a koukáme před sebe. V ideálním případě se nám povede dostat na startovací dráhu a plynule přidáváme plyn cca na 70-80%. Při startu je možné zamknout ostruhové kolo pro eliminaci bočení. Já osobně tohle vůbec nepožívám a spoléhám se na velkou směrovku, která po chvíli cviku zvládně kroutivý moent vrtule a bočení letounu. Ve chvíli, kdy letoun dosáhne cca 50MPH dáváme plný plyn a můžeme (osobně požívám jen na krátké dráze) vysunout klapky do polohy Take-off. Pokud máme od křídlem bomby, či rakety, tak klapky otevíráme vždy. Ve chvíli, kdy letoun dosáhne 120MPH již můžeme pomalu zvednout stroj do vzduchu (ovšem pokud máme místo, tak doporučuji spíše 130 MPH, s bombami 140-150MPH). Zavíráme podvozek ihned po zvednití letounu a chvíli na to (po dosažení 200MPH) zasouváme i klapky a vypínáme WEP.
Letoun hned po startu nezvedáme do stoupání, ale necháme jej rozběhnout na 200MPH, při které už je letoun ovladatelný po všech osách v dostatečné míře.
Při stoupání do bojové výšky udržujeme rychlost na 170 - 200MPH. Pokud v okolí tušíme protivníka, tak až 250MPH.
Při překročení výšky 10 000 stop zapínáme při stoupání vždy druhý stupeň kompresoru a vypínáme jej až po zklesání pod tuto hodnotu. Tempest je sice primárně určen pro boje ve výškách do 10 000 stop, nebojte se s ním ale přiletět do místa bojů výše. Dolů můžete spadnout během pár vteřin. I ve výšce 18 000 stop jste často rychlejší, než váš protivník. Se stoupavostí je to již horší, ale při mírném klesání vám to případně dovolí se boji vyhnout, pokud narazíte na nepřítele s malou výškovou výhodou, či početně silnějšího.
Zmiňované manuální ovládání nám dává pár možností navíc, oproti automatice u kolegů.
Prop Pitch - Aneb úhel stoupání listů vrtule ( zjednodušeně řečeno) můžeme využít pro ekonomičtější let, kdy šetříme palivo a lépe se nám chladí motor. Při stoupání můžeme snížit na 95% a při přeletu bojiště na 90%. Osobně snižuji na 80%, pokud se spouštím při plném plynu do letu střemhlav a pokud v letu střemhlav již moje rychlost narostla do nebezpečných hodnot, tak stahuji vrtuli na 20%. Velmi tím šetřím motor, který se znatelně ochladí a je poté připraven na delší čas pro plný plyn. To nejhorší co motoru můžete udělat je přejít z malého výkonu do střemhlavého letu a zároveň přidat naplno plyn i nastavit 100% pro vrtuli. Nezřídka tím motor dokážete zničit, či z něj vyloudit velmi ošklivé zvuky (to vám nadává).
Cladič - Chladič je taktéž manuálně stavitelný a to do 6ti poloh (Closed až Open). Při stoupání jej necháváme vždy otevřený. Pokud neletíme na maximální dolet, tak jej necháváme otevřený i nadále. Pokud se snažíme o rekord v doletu, tak mimo stažení plynu na 90% a snížení prop Pitch na 90% můžeme chladič přivřít (až zavřít, v závislosti na teplotě okolí). Pokud jsme zavřeli chladič moc, upozorní nás hláška Engine Overheat.
Ve chvíli, kdy se dostáváme do boje, teče nám do bot a m potřebujem vymáčknout na malou chvíli z letounu opravdu maximum, tak chladič zavíráme a vužíváme čistější aerodinamiky. Zcela otevřený chladič vám na rychlosti oproti zavřenému sebere až 20MPH, což může být rozdíl mezi virtuálním životem, či virtuální smrtí. V této chvíl již zcela jistě můžeme hlášení o přehřívání motoru očekávat. Žádný strach - tyhle motory snesou po určitou chvíli přehřátí, nesmíte je ale trápit déle, než cca 4 minuty. Po té uslyšíte mimo zvuku motoru i zvuk obráběného kovu a vaše výfukové plyny budou obohaceny o příměsi oceli.
WEP- War Emergency Power. Zjednodušeně řečeno další výkon navíc. Lze jej používat po omezenou dobu. respektive vám motor během chvíle rozehřeje i přes otevřený chladič a buď jej včas vypnete (viz výše), nebo motor uvaříte. WEP je možno používat nejen při startu, ale hlavně během boje. Nárůst výkonu není nijak extrémní a nezatlačí vás do sedačky, v boji ale oceníte každého koníka a nárůst pocítíte.
Veškeré manuální prvky však nabývají v kursu při vyhrocených situacích. Boj je jen jedna z těchto událostí. Nejednou budete muset vymáčknout z letounu plný plyn. Ať už to bude jen snaha dohnat rychlejšího protivníka, nebo naopak snaha zmizet tak rychle, co to jde. V této situaci kromě plného plynu, zapnutého WEP a vrtule na 100% (což je mimochodem původní nastavení a pokud do ní nešaháte, tak ji mátet v této poloze pořád) zavíráme i chladič a není od věco alespoň odhadem hlídat čas přehřívanému motoru. Pamatujte, že motor vyhnaný do maxima po dobu 4 minut se musí ještě schladit a to může trvat desítky sekund i při motoru zcela vypnutém a chladiči otevřeném.
Neméně vyhrocenou situací je poškození v boji. Váš motor je jedno ze zranitelných míst a při inkasovaném zásahu jej budete muset začít šetřit. S vrtulí nastavenou na 70% a motorem na 60-70% bz WEPu se dá i s poškozeným motorem doletět na letiště vzdálené přes 100km. Pokud motor šetřit nebudete, očekává vás velmi brzy jeho stávka.
Přistání je jednou z nejtěžších částí každého letu. Z Tempestu je dobře při přibližování vidět. K letišti se přibližujeme sestupným letem a samotné přiblížení k dráze je pak možné několika způsoby.
1. (většinou tak přistávám já). ve výšce cca 1500 stop srovnám svů kurs s kursem dráhy a pomalu vytrácím výšku i rychlost tak, abych měl pár set stop před letištěm výšku jen 100 stop a rychlost ne víc, než 150 MPH s klapkami "Combat". Letoun po celou dobu přibližování srovnávám hezky na dráhu a okraj letišě přelétám jen v 50ti stopách a rychlostí 140MPH. V tu chvíli vytahuji podvozek a přistávací klapky, stahuji zcela plyn a podrovnávám letoun tak, abych neklesl s rychlosti pod 110MPH. Těsně před dosednutím podrovnám prudčeji (čím přesnější načasování, tím hezčí přistání) podrovnám o něco více a v ideálním případě si letoun sedne na zem a začínám s citem brzdit tak, abych se neotočil na čumák. Pokud mi letoun odskočí, tak musím provést ještě jedno přesné podrovnání těsně před dalším dotykem se zemí a poté se s letounem dále nepřetahovat a nechat ho ať se uklidní sám. Pokud jsme odskočili hodně, bylo to způsobeno vysokou rychlostí, či moc prudkým klesáním, které nebylo možno podrovnáním srovnat!
2. Vočkova verze popsaná samotným Vočkem o příspěvek níže.
3. Rychlé přistání. Potřebujete rychle přistát. k letišti se řítíte plnou rychlostí a zklesávate k němu. Nemíříte však na dráhu, ale cca 1000 stop vedle a letíte souběžně s ní. Pomyslný začátek dráhy je čas, kdy máte rychlost třeba i 400MPH a vysouváte combat klapky, motor tlumíte na 0% a chlaič máte naplno otevřený. Stále letíte souběžně s dráhou 1000 stop od ní. 3-5 vteřin po překročení pomyslného konce dráhy stále se ztaženým plynem začnete točit ostře zpět k přistávací dráze a díky tomu vytratíte většinu přebytečné rychlosti. Pokud to provedete dobře, tak vás to hezky navede na kurs dráhy a vaše rychlost bude stále slušná. Pokud klesla, můžeme přidat opatrně plyn (ne víc, než 50%) a pokud ji potřebujem snížit, tak otevíráme take-off klapky, případně i dříve podvozek. Dále pak pokračujeme běžným způsobem. Nevýhodou tohoto přistání je krátký časový úsek, kdy musíte udělat rychle po sobě sérii úkonů.
pokračování příště.....
), zaměřovač míří na prah dráhy, člověk vše vidí jako na dlani. Nad prahem dráhy podrovnání a pak možnost A - po podrovnání letím ve výšce 5ft (prostě co nejníže) rovnoběžně se zemí a přitahuji dokud nevytratím rychlost a při rychlosti 80-90MPH (na rychloměr nekoukejte, to časem stejně vycítíte) se mašina hezky propadne a přistane bez odskoku téměř na 3 body. No a nebo za B - podrovnám, letím rovnoběžně se zemí v co nejmenší výšce a při poklesu rychlosti na cca. 110MPH pustím knipl a letadlo se celkem těžce ale bez jakéhokoliv poškození přilepí k zemi a jedem.
.
