V článku o dalším typu z rodiny Spitfirů se zaměřím na můj nejoblíbenější - tedy na Mk.IX. Tento stroj, vzniklý jako „nouzové“ řešení se, jak ukázal čas, stal plnohodnotným stíhačem a obávaným protivníkem.
Mk.IX se poprvé dostal do vzduchu v bojové situaci v létě roku 1942, přesto trvalo ještě několik dalších měsíců, než došlo k jeho masovějšímu nasazení. „Devítka“ však také byla pouze upravený Mk.Vc s novým motorem a pár kosmetickými předělávkami draku. Tyto změny představovalo prodloužení přední části kvůli motoru a s tím spojené posunutí podvozku kvůli těžišti, přidané další palivové nádrže do trupu a nový tvar směrového kormidla. Devítku a pětku pak od sebe rozeznáme i díky chladičům – u Mk.IX jsou již oba chladiče symetricky umístěné a stejné.
O devítce se zde hovoří jako o nouzové kvůli potřebě rychlého vyrovnání sil s protivníkovými výkonnými FW 190, na které pětky jednoduše nestačily. A tak Supermarine sáhl k již osvědčené metodě (viz. Supermarine Spitfire Mk.V), a namísto přestavby draku ponechal jednoduše ten starý a jen vyměnil motor. Přesto byly právě tyto letouny díky motoru považovány za výkonné a první opravdu výškové stíhače britské armády. Vždyť F/O Galitzine napadl 12. září 1942 výškový Ju 86R v 13 106 metrech! Žádný boj se neodehrál za 2. světové války ve větší výšce. (Bojové legendy Spitfire Mk.VI – F.24, Peter Caygill)
Výzbroj
U Spitfiru Mk.IX se již upustilo od přežité výzbroje typu A či B, respektive křídel typu „a“ a „b“. Tudíž se můžeme setkat s typy Mk.IXc a IXe.
Mk.IXc, tedy křídlo „c“, se od Mk.Vb s křídlem „b“ liší možností montáže jakékoliv dostupné varianty výzbroje, i když v praxi to nebylo potřeba či se s tím nesetkáváme. Rozhodně ne ve hře. Mk.IXc je tedy vyzbrojen dvěma 20 mm kanóny a čtyřmi kulomety browning ráže 0.303 palce. V roce 1944 pak na scénu nastupuje u pilotů (i u mě) oblíbenější verze Mk.IXe s křídlem typu „e“, který nese opět dva 20 mm kanóny, tentokráte je však jejich umístění vně kulometu. Kulomety browning 0.303 palce zde nahradily půlpalcové od stejného výrobce. A tak tedy v každém křídle máme jeden kulomet umístěný blíže trupu a hned vedle něj umístěný kanón. V reálném působení toto opatření odstranilo potíže se zasekáváním kulometů, v tom počítačovém nám to dává slušnou možnost ničení. Dobře mířenou dávkou tak můžeme rozcupovat zasažené místo na nepřátelském stroji na spoustu náhradních součástek.
U tohoto typu se opět setkáváme s verzemi LF – hloubkový stíhač, F – stíhač pro střední výšky a HF – výškový stíhač či verzí CW (CV) s „useknutými“ konci křídel.
Letové vlastnosti a vzdušný boj
Oproti pětce se nám zde dostává zásadní změny – motor je již s přímým vstřikováním, tudíž odpadá nutnost vyvarovat se negativních přetížení. Další vynikající změnou oproti svému předchůdci je změněná stabilita. Letoun je sice stále těžký na ocas a přepadá při letu na jednu stranu, nicméně první problém vyřeší trimování (vyvážení) a druhý se pak daleko snadněji řeší korigováním. To je sice stále třeba, nicméně nepůsobí již takové obtíže.
Toto vylepšení a opravdu dobré výkony motoru ve středních a velkých výškách nám dávají do ruky stíhače, který se může zdatně bít s nepřátelskými silami. Pořád totiž Spitfire kraluje svojí zatáčkou, nyní ve větších výškách podpořenou stoupavostí, slušnou rychlostí a u verze Mk.IXe i pořádnou výzbrojí. Takže rada pro boj – létejte ve výšce nejméně 10 000 stop (cca 3 km) a před střelbou se přibližte k protivníkovi co nejblíže to půjde. Zásah z vašich zbraní pak bude zdrcující, a i když nemusí pokaždé končit okamžitým sestřelem, je pravděpodobné, že vážné poškození tam bude. A vážně zasažený protivník začne panikařit, zatímco vy si ho rovnáte do zaměřovače pro ránu z milosti.
V těchto výškách máte trumfy v rukou vy, takže jich koukejte pořádně využít. Zvlášť s ohledem na již zmíněné přidané nádrže, které nám umožní letět ještě o něco déle.Shrnutí
Jsem toho názoru, že devítka je stejně úspěšné letadlo jakým byl na samém počátku války, a hlavně v roce 1940, Mk.I – má totiž oproti nepříteli jen pár výhod, ale pokud víme jaké to jsou a využijeme-li jich, budeme téměř k neporažení. A jak jsem již řekl, osobně považuji Mk.IXe za nejlepší z rodiny Spitfirů ve hře. Není sice tak výkonný jako Mk.XII či Mk.XIV, ale je stabilnější a velmi dobře vyzbrojen. Takže neváhejte a při nejbližší příležitosti alespoň jednou vyzkoušejte!
