P-38 by Farky
Napsal: úte 20. zář 2011 9:39:56Následující text mi napsal Farky v reakci na dotaz souboje P-38 s Befkem za zadkem ...
Ptáš se kvůli Ilovi? Pokud ano, tak ti můžu nabídnout to, co jsem psal před lety pro 606. squadronu, když jsem ještě byl 606_Farky, bývalo to na starým fóru....
Lockheed P-38 Lightning
Příslušníci Wehrmachtu mu dali přezdívku „Der Gebelschwanz Teufel“- dvouocasý ďábel. Naopak drtivá většina německých es se o P-38 zmiňuje jako o nejméně nebezpečné stíhačce spojenců. Na pacifickém bojišti byl mnohem rozšířenější a hlavně úspěšnější – dvě top esa USAAF lítala právě na Lightningu ( Bong a McGuire).
Byl to dvoutrupý dvoumotorový letoun od počátku plánovaný jako těžký doprovodný stíhač. Byl vybaven motory Allison V-1710 s turbokompresorem. Původní jméno letadla bylo „Atlanta“, ale Britové (objednali P-38 bez turbokompresorů) ho pojmenovali „Lightning“- a to mu už zůstalo, přestože RAF nakonec odebralo pouze 1 kus za celou válku (mimo pár kusů speciálních verzí).
První prototyp vzlétl už 27.ledna 1939, ale trvalo několik let, než se P-38 stal bojeschopným. Neustálé problémy s turbokompresorem a chlazením motorů snižovaly bojovou hodnotu stroje. Například i když P-38H měl motory o výkonu více než 1400 koní, kvůli nebezpečnému přehřívání karburátorů byly motory škrceny na maximálně 1200k. Přes technické problémy si P-38 vedly dobře v Tichomoří, za zmínku stojí sestřelení (a zabití) admirála Jamamota (velitele útoku na Pearl Harbor), které proběhlo 800km od základny stíhačů! USAAF bojově použila Lightningy v Africe, ale výsledky nebyli nijak oslnivé. 8.AF používala P-38 k dálkovému doprovodu bombardérů, ale teprve na samém konci roku 1943 začala do výzbroje přicházet verze P-38J, která začala měnit do té doby nevalné mínění americký žokejů sedlajících Lightningy u 8.AF. A právě touhle verzí začíná účinkování P-38 ve šturmovi.
P-38J – byl vyroben v počtu asi 3000 kusů. Pohonnou jednotkou byl Allison V-1710-89,-91 (motory jsou protiběžné, proto dva subtypy) o startovním výkonu 1420 koní. Tenhle výkon bylo možno použít po dobu 15-ti minut, ve hře je to 110%. Palubní výzbroj v podstatě všech Lightningů tvořil jeden kanón ráže 20mm + čtyři 0.50 (12,7mm) kulomety – všechny zbraně jsou umístěny v přídi. Na ničení pozemních cílů lze podvěsit dvě bomby o váze až 1000lb, popřípadě bazooky M-10 ráže 4,5 palce ve svazcích po třech. Přes výrazné zlepšení oproti dřívějším modelům (zejména v chlazení motoru) výrobce neodstranil velice závažný nedostatek – problém s kompresí vzduchu, hlavně ve střemhlavém letu.
Rychlý letadlo, který je ale skoro nepoužitelný jako stíhačka (viz. Jak s tím lítat…). Zato fighter-bomber to je excelentní – unese toho hodně, dva motory vám zaručují velkou šanci, že se vrátíte domů a jelikož na většině serverů je už v roce 1943, nejste na tom rychlostně vůbec špatně (jste rychlejší než Spitfire Mk.VIII např.). Akcelerace je dobrá, stoupavost trochu překvapivě taky.
P-38L – v ilovi je to jakýsi hybrid mezi posledním výrobním blokem P-38J (P-38J-25-LO) a P-38L. Všechny P-38L totiž měly motory Allison V-1710-111,-113 (1420k) s možností boostu (až 1620k). Jenže tahle verze v ilovi boost nemá. Jinak vzhledově a výzbrojí odpovídá verzi P-38L. Oproti P-38J byl tenhle model o dost vylepšen (i když rychlost mírně poklesla) a to zejména v oblasti ovládání. Tenhle Lightning má totiž aerodynamické brzdy, které konečně (po více než pěti letech) výrazně zlepšily chování P-38 v divu. Další novinkou jsou hydraulické posilovače ovládání křidélek, které byli vůbec poprvé použity na sériově vyráběném letadle. Změna postihla také výzbroj – místo bazook máme k dispozici 10 raket HVAR (High Velocity Aircraft Rocket) ráže 5 palců. Za války se ze začátku zavěšovaly HVARy přímo pod křídlo na klasické závěsníky (celkem 14 kusů), ale jelikož spaliny vznikající při odpálení raket deformovaly potah křídla, musel být vyvinut jiný závěsník. Američané mu říkali „Vánoční stromek“ a tenhle závěsník je i ve šturmovi. Do nabídky podvěsů přibyla rovněž pouzdra se dvěma 0.50 kulomety.
I přes mírný úbytek rychlosti je P-38L o 300% lepší stíhač než předchozí model. Můžou za to aerodynamický brzdy, teď už nemusíte mít strach spustit se na někoho střemhlav. Přijde mi zajímavý, jak několik čtverečních centimetrů plochy dokázalo přeměnit Lightninga z vyhlídkovýho letadla na stíhače. A jestliže už P-38J byl vynikající proti pozemním cílům, tak s příchodem HVARů už vás nemůže nic zastavit.
P-38L Late – Stejná výbava jako P-38L a přesto mnohem výkonnější letadlo. Je to způsobeno boostem (WEP) motorů. Ve skutečnosti pozdní verze měla pár vylepšení – novinkou byl výstražný radar AN/APS-13, který zvukově i opticky (zřejmě nějakou kontrolkou) varoval pilota na 6,4km, že má někoho na šesté hodině. Anténa radaru byla na spodní straně pravého stabilizátoru a ve šturmovi je na obou verzích P-38L. Jenom nám tvůrci ila jaksi zapomněli namontovat radar, což je velká škoda. Další věcí byli zesílené závěsníky, takže P-38 ke konci války nosili až 4000lb (2x2000lb) bomb. Ve šturmovi na ně zapomeňte.
Hodně rychlá mašina, teprve když se proletíte v týhle verzi dojde vám proč se P-38 jmenuje Lightning. Jinak to samý jako P-38 early.
Jak s tím lítat …
Největší potíže nás čekají v divu. Lightning sice začne vibrovat okolo 740km/h a rozpadá se okolo 900km/h, ale pokud letíte střemhlav v P-38J přes 650km/h už jste v podstatě mrtví. Může za to komprese vzduchu, při takový rychlosti už nejste schopný pohnout vejškovkou. To znamená, že jestliže chcete dive vybrat, musíte neustále hlídat rychlost. Mám vyzkoušenou hranici 620km/h, nejpozději při týhle rychlosti přitáhněte naplno jako by šlo o život (opravdu o něj jde, i když samozřejmě jen virtuální). V nouzi nejvyšší vyhoďte klapky, sice se vám okamžitě zaseknou ale přežijete a můžete se pokusit doploužit domů. Taky výkrut při vysokých rychlostech trvá neskutečně dlouho. V instrukcích pro piloty P-38J je povolen úhel klesání pouze 15°, to myslím mluví za všechno. Naprosto jiná situace nastává v P-38L – střemhlav s tím lítám klidně 850km/h, protože tahle verze má jednu geniální věc – aerodynamický brzdy. Funguje to tak že když chci vybrat dive prostě jen vysunu brzdy a letadlo se skoro samo vybere. Na vysoký rychlosti nás čeká další příjemný překvapení – posilovač řízení na křidýlka funguje bezvadně, připadáte si jako by jste dělali výkrut v úplně jiným letadle. V reálu bylo povoleno letět střemhlav pod úhlem až 45°.
Výhled z kabiny směrem dopředu je výbornej, dozadu nic moc a do boku směrem dolů nevidíte nic. Vyzdvihnout musím vynikající zpětný zrcátko. Podvozek je příďovýho typu – pojíždění, start i přistání je velice příjemný i díky tomu, že motory jsou protiběžný. Odpadá tak vybíhání ze směru a nutnost vyrovnávání reakčního momentu vrtulí směrovkou. Někdy (hlavně když jste plně naložený) je P-38 při startu malinko těžkej na ocas, ale nikdy se mi nestalo že by se převrátil. Kokpit je přecpanej budíkama (kvůli dvěma motorům), řízení není kniplem ale beranama. Berany způsobují problémy – zakrývaj výhled na některé budíky, např. z výškoměru je vidět půlka. Takže při full real nastavení musíte pohnout beranama doleva, abyste zjistili jak vysoko letíte. Celkem mi mi to vadí, odvádí to pozornost od sledování okolí. Lightningy jsou proslulí svým ohromným doletem, takže paliva máte dost a dost. Chladič je automatický, motory se nijak zvlášť nepřehřejvaj. Přepínání turbokompresoru se taky děje automaticky. Dvoumotorový uspořádání vám umožňuje jednu takovou libůstku – hodně rychlej souvrat (hammerhead). Vemte to do svíce na plnej plyn a když rychlost poklesne skoro k hranici ovladatelnosti, stáhněte na jednom motoru plyn na minimum. Lightning se bleskově otočí za staženým motorem. Teoreticky je možný tenhle efekt využívat i pro zvýšení manévrovacích schopností, ale upřímně řečeno v boji toho máte tak plný ruce že na to není čas. Nicméně pár lidí tvrdí, že to s úspěchem používají, já to viděl snad jednou nebo dvakrát někoho použít. Při ostřejších manévrech je používání bojových klapek skoro nutnost. Vývrtka je bez problémů. Při vyřazení jednoho motoru ho vypněte a nezapomeňte nastavit vrtuli do praporu. P-38 vás v pohodě doveze domů i na jeden motor.
Výzbroj – je skvělá, protože zbraně jsou blízko u sebe, takže když cíl trefíte zasáhnou ho všechny guny. Pro kanón máte munici na 14s, do kulometů na luxusních 40s. S konvergencí si nemusíte moc lámat hlavu, klidně můžete nechat defaultních 500m. Rakety mám taky nastavený na 500m, na delší vzdálenost už mívám problémy rozeznat na co vlastně střílím. Bazooky na „jéčku“ bývají občas neúčinný proti tankům, ale existuje zaručenej způsob útoku kterým zničíte jakýkoliv typ tanku ve hře – klesejte zezadu pod úhlem cca 45° a miřte na zadní část korby (motorový prostor). V případě že se trefíte uděláte z něj netříděnej odpad. HVARy jsou mnohem účinější, deseti raketama jste schopný potopit i torpédoborec (destroyer)!!! Za války Lightningy nosily i NAPALM (hlavně v Pacifiku), ale bohužel jediný letadlo v ilovi který má k dispozici tuhle věcičku je Corsair. Pouzdra s dvěma „padesátkama“ ještě zvýšej palebnou sílu, ale skoro je nepoužívám, protože jejich podvěšením se připravíte o HVARy. A když letím stíhat, je to akorát váha a odpor navíc, protože standardní výzbroj je naprosto dostačující.
Boj ve vzduchu – piloti Lightningů měli pár zásad – vždycky mít početní a výškovou převahu, využívat slunce, nikdy nebojovat sám ale minimálně ve dvojici. Taky tvrdí že P-38 nad 25000 stop (cca 8300m) přetočil jakýkoliv německý letadlo. Což je sice moc hezký, ale nad 25000 stop se opravdu ve šturmoviku souboje neodehrávaj. Takže pokud máte kuráž a chcete bojovat v P-38 proti Luftwaffe, zbývá vám jediná věc – boom’n’zoom s využitím momentu překvapení. P-38J je na tohle víceméně nepoužitelnej (z výše uvedených důvodů), s P-38L se to dá celkem úspěšně praktikovat. Kroutit vás doufám ani nenapadne. I když ukroutit jde cokoliv s čímkoliv – při několika příležitostech se mi podařilo s Lightningem vymanévrovat befko, ale takovouhle pitomost radši nikdy nezkoušejte. Vyhrál jsem jen díky tomu že befko vodil špatnej pilot. Let při zemi berte jako úplně poslední možnost, jenom když zdrháte nebo jste těžce poškozený. V Pacifiku jste na tom mnohem líp – hlídejte si rychlost a budete v relativním bezpečí. I zatáčky lítejte tak, abyste udrželi rychlost okolo 400km/h. Není čas na hrdinství - když vidíte že vám ubývá rychlost, narovnejte to a zmizte. Problémy nastávají ke konci války, japonci mají několik velmi rychlých letadel.
Rád bych poradil pár triků jak lítat P-38 v defenzívě, ale pravda je krutá – pokud máte na šestý nepřítele, kterej je rychlej alespoň jako vy, jste v hajzlu. Prostě se nesmíte nechat překvapit (já vím že se to lehce řekne, ale hůř udělá). Můžete se ho pokusit ustoupat (např. proti Fw-190 máte solidní šanci), ale spíš najděte nejbližší mrak a zkuste se mu ztratit. Popřípadě volejte o pomoc – třeba je někdo poblíž a zachrání vás. Zkuste prostě cokoliv vás napadne, protože o moc horší už to bejt nemůže.
Takže když to shrnu – Lightning je jedno z nejlepších bitevních letadel ve Šturmovikovi, jako stíhač se jen obtížně prosazuje proti Luftwaffe. Zato v Pacifiku je to s výjimkou samého konce války vládce oblohy.
The End
P.S. - dneska bych to napsal asi trošku jinak, základní pravdy v tom ale pořád jsou. Speed is Life!
citace:
Otázka na znalé: jakou taktiku má volit P-38 letící dejme tomu v kilometru proti Befku v zádech?
Ptáš se kvůli Ilovi? Pokud ano, tak ti můžu nabídnout to, co jsem psal před lety pro 606. squadronu, když jsem ještě byl 606_Farky, bývalo to na starým fóru....
Lockheed P-38 Lightning
Příslušníci Wehrmachtu mu dali přezdívku „Der Gebelschwanz Teufel“- dvouocasý ďábel. Naopak drtivá většina německých es se o P-38 zmiňuje jako o nejméně nebezpečné stíhačce spojenců. Na pacifickém bojišti byl mnohem rozšířenější a hlavně úspěšnější – dvě top esa USAAF lítala právě na Lightningu ( Bong a McGuire).
Byl to dvoutrupý dvoumotorový letoun od počátku plánovaný jako těžký doprovodný stíhač. Byl vybaven motory Allison V-1710 s turbokompresorem. Původní jméno letadla bylo „Atlanta“, ale Britové (objednali P-38 bez turbokompresorů) ho pojmenovali „Lightning“- a to mu už zůstalo, přestože RAF nakonec odebralo pouze 1 kus za celou válku (mimo pár kusů speciálních verzí).
První prototyp vzlétl už 27.ledna 1939, ale trvalo několik let, než se P-38 stal bojeschopným. Neustálé problémy s turbokompresorem a chlazením motorů snižovaly bojovou hodnotu stroje. Například i když P-38H měl motory o výkonu více než 1400 koní, kvůli nebezpečnému přehřívání karburátorů byly motory škrceny na maximálně 1200k. Přes technické problémy si P-38 vedly dobře v Tichomoří, za zmínku stojí sestřelení (a zabití) admirála Jamamota (velitele útoku na Pearl Harbor), které proběhlo 800km od základny stíhačů! USAAF bojově použila Lightningy v Africe, ale výsledky nebyli nijak oslnivé. 8.AF používala P-38 k dálkovému doprovodu bombardérů, ale teprve na samém konci roku 1943 začala do výzbroje přicházet verze P-38J, která začala měnit do té doby nevalné mínění americký žokejů sedlajících Lightningy u 8.AF. A právě touhle verzí začíná účinkování P-38 ve šturmovi.
P-38J – byl vyroben v počtu asi 3000 kusů. Pohonnou jednotkou byl Allison V-1710-89,-91 (motory jsou protiběžné, proto dva subtypy) o startovním výkonu 1420 koní. Tenhle výkon bylo možno použít po dobu 15-ti minut, ve hře je to 110%. Palubní výzbroj v podstatě všech Lightningů tvořil jeden kanón ráže 20mm + čtyři 0.50 (12,7mm) kulomety – všechny zbraně jsou umístěny v přídi. Na ničení pozemních cílů lze podvěsit dvě bomby o váze až 1000lb, popřípadě bazooky M-10 ráže 4,5 palce ve svazcích po třech. Přes výrazné zlepšení oproti dřívějším modelům (zejména v chlazení motoru) výrobce neodstranil velice závažný nedostatek – problém s kompresí vzduchu, hlavně ve střemhlavém letu.
Rychlý letadlo, který je ale skoro nepoužitelný jako stíhačka (viz. Jak s tím lítat…). Zato fighter-bomber to je excelentní – unese toho hodně, dva motory vám zaručují velkou šanci, že se vrátíte domů a jelikož na většině serverů je už v roce 1943, nejste na tom rychlostně vůbec špatně (jste rychlejší než Spitfire Mk.VIII např.). Akcelerace je dobrá, stoupavost trochu překvapivě taky.
P-38L – v ilovi je to jakýsi hybrid mezi posledním výrobním blokem P-38J (P-38J-25-LO) a P-38L. Všechny P-38L totiž měly motory Allison V-1710-111,-113 (1420k) s možností boostu (až 1620k). Jenže tahle verze v ilovi boost nemá. Jinak vzhledově a výzbrojí odpovídá verzi P-38L. Oproti P-38J byl tenhle model o dost vylepšen (i když rychlost mírně poklesla) a to zejména v oblasti ovládání. Tenhle Lightning má totiž aerodynamické brzdy, které konečně (po více než pěti letech) výrazně zlepšily chování P-38 v divu. Další novinkou jsou hydraulické posilovače ovládání křidélek, které byli vůbec poprvé použity na sériově vyráběném letadle. Změna postihla také výzbroj – místo bazook máme k dispozici 10 raket HVAR (High Velocity Aircraft Rocket) ráže 5 palců. Za války se ze začátku zavěšovaly HVARy přímo pod křídlo na klasické závěsníky (celkem 14 kusů), ale jelikož spaliny vznikající při odpálení raket deformovaly potah křídla, musel být vyvinut jiný závěsník. Američané mu říkali „Vánoční stromek“ a tenhle závěsník je i ve šturmovi. Do nabídky podvěsů přibyla rovněž pouzdra se dvěma 0.50 kulomety.
I přes mírný úbytek rychlosti je P-38L o 300% lepší stíhač než předchozí model. Můžou za to aerodynamický brzdy, teď už nemusíte mít strach spustit se na někoho střemhlav. Přijde mi zajímavý, jak několik čtverečních centimetrů plochy dokázalo přeměnit Lightninga z vyhlídkovýho letadla na stíhače. A jestliže už P-38J byl vynikající proti pozemním cílům, tak s příchodem HVARů už vás nemůže nic zastavit.
P-38L Late – Stejná výbava jako P-38L a přesto mnohem výkonnější letadlo. Je to způsobeno boostem (WEP) motorů. Ve skutečnosti pozdní verze měla pár vylepšení – novinkou byl výstražný radar AN/APS-13, který zvukově i opticky (zřejmě nějakou kontrolkou) varoval pilota na 6,4km, že má někoho na šesté hodině. Anténa radaru byla na spodní straně pravého stabilizátoru a ve šturmovi je na obou verzích P-38L. Jenom nám tvůrci ila jaksi zapomněli namontovat radar, což je velká škoda. Další věcí byli zesílené závěsníky, takže P-38 ke konci války nosili až 4000lb (2x2000lb) bomb. Ve šturmovi na ně zapomeňte.
Hodně rychlá mašina, teprve když se proletíte v týhle verzi dojde vám proč se P-38 jmenuje Lightning. Jinak to samý jako P-38 early.
Jak s tím lítat …
Největší potíže nás čekají v divu. Lightning sice začne vibrovat okolo 740km/h a rozpadá se okolo 900km/h, ale pokud letíte střemhlav v P-38J přes 650km/h už jste v podstatě mrtví. Může za to komprese vzduchu, při takový rychlosti už nejste schopný pohnout vejškovkou. To znamená, že jestliže chcete dive vybrat, musíte neustále hlídat rychlost. Mám vyzkoušenou hranici 620km/h, nejpozději při týhle rychlosti přitáhněte naplno jako by šlo o život (opravdu o něj jde, i když samozřejmě jen virtuální). V nouzi nejvyšší vyhoďte klapky, sice se vám okamžitě zaseknou ale přežijete a můžete se pokusit doploužit domů. Taky výkrut při vysokých rychlostech trvá neskutečně dlouho. V instrukcích pro piloty P-38J je povolen úhel klesání pouze 15°, to myslím mluví za všechno. Naprosto jiná situace nastává v P-38L – střemhlav s tím lítám klidně 850km/h, protože tahle verze má jednu geniální věc – aerodynamický brzdy. Funguje to tak že když chci vybrat dive prostě jen vysunu brzdy a letadlo se skoro samo vybere. Na vysoký rychlosti nás čeká další příjemný překvapení – posilovač řízení na křidýlka funguje bezvadně, připadáte si jako by jste dělali výkrut v úplně jiným letadle. V reálu bylo povoleno letět střemhlav pod úhlem až 45°.
Výhled z kabiny směrem dopředu je výbornej, dozadu nic moc a do boku směrem dolů nevidíte nic. Vyzdvihnout musím vynikající zpětný zrcátko. Podvozek je příďovýho typu – pojíždění, start i přistání je velice příjemný i díky tomu, že motory jsou protiběžný. Odpadá tak vybíhání ze směru a nutnost vyrovnávání reakčního momentu vrtulí směrovkou. Někdy (hlavně když jste plně naložený) je P-38 při startu malinko těžkej na ocas, ale nikdy se mi nestalo že by se převrátil. Kokpit je přecpanej budíkama (kvůli dvěma motorům), řízení není kniplem ale beranama. Berany způsobují problémy – zakrývaj výhled na některé budíky, např. z výškoměru je vidět půlka. Takže při full real nastavení musíte pohnout beranama doleva, abyste zjistili jak vysoko letíte. Celkem mi mi to vadí, odvádí to pozornost od sledování okolí. Lightningy jsou proslulí svým ohromným doletem, takže paliva máte dost a dost. Chladič je automatický, motory se nijak zvlášť nepřehřejvaj. Přepínání turbokompresoru se taky děje automaticky. Dvoumotorový uspořádání vám umožňuje jednu takovou libůstku – hodně rychlej souvrat (hammerhead). Vemte to do svíce na plnej plyn a když rychlost poklesne skoro k hranici ovladatelnosti, stáhněte na jednom motoru plyn na minimum. Lightning se bleskově otočí za staženým motorem. Teoreticky je možný tenhle efekt využívat i pro zvýšení manévrovacích schopností, ale upřímně řečeno v boji toho máte tak plný ruce že na to není čas. Nicméně pár lidí tvrdí, že to s úspěchem používají, já to viděl snad jednou nebo dvakrát někoho použít. Při ostřejších manévrech je používání bojových klapek skoro nutnost. Vývrtka je bez problémů. Při vyřazení jednoho motoru ho vypněte a nezapomeňte nastavit vrtuli do praporu. P-38 vás v pohodě doveze domů i na jeden motor.
Výzbroj – je skvělá, protože zbraně jsou blízko u sebe, takže když cíl trefíte zasáhnou ho všechny guny. Pro kanón máte munici na 14s, do kulometů na luxusních 40s. S konvergencí si nemusíte moc lámat hlavu, klidně můžete nechat defaultních 500m. Rakety mám taky nastavený na 500m, na delší vzdálenost už mívám problémy rozeznat na co vlastně střílím. Bazooky na „jéčku“ bývají občas neúčinný proti tankům, ale existuje zaručenej způsob útoku kterým zničíte jakýkoliv typ tanku ve hře – klesejte zezadu pod úhlem cca 45° a miřte na zadní část korby (motorový prostor). V případě že se trefíte uděláte z něj netříděnej odpad. HVARy jsou mnohem účinější, deseti raketama jste schopný potopit i torpédoborec (destroyer)!!! Za války Lightningy nosily i NAPALM (hlavně v Pacifiku), ale bohužel jediný letadlo v ilovi který má k dispozici tuhle věcičku je Corsair. Pouzdra s dvěma „padesátkama“ ještě zvýšej palebnou sílu, ale skoro je nepoužívám, protože jejich podvěšením se připravíte o HVARy. A když letím stíhat, je to akorát váha a odpor navíc, protože standardní výzbroj je naprosto dostačující.
Boj ve vzduchu – piloti Lightningů měli pár zásad – vždycky mít početní a výškovou převahu, využívat slunce, nikdy nebojovat sám ale minimálně ve dvojici. Taky tvrdí že P-38 nad 25000 stop (cca 8300m) přetočil jakýkoliv německý letadlo. Což je sice moc hezký, ale nad 25000 stop se opravdu ve šturmoviku souboje neodehrávaj. Takže pokud máte kuráž a chcete bojovat v P-38 proti Luftwaffe, zbývá vám jediná věc – boom’n’zoom s využitím momentu překvapení. P-38J je na tohle víceméně nepoužitelnej (z výše uvedených důvodů), s P-38L se to dá celkem úspěšně praktikovat. Kroutit vás doufám ani nenapadne. I když ukroutit jde cokoliv s čímkoliv – při několika příležitostech se mi podařilo s Lightningem vymanévrovat befko, ale takovouhle pitomost radši nikdy nezkoušejte. Vyhrál jsem jen díky tomu že befko vodil špatnej pilot. Let při zemi berte jako úplně poslední možnost, jenom když zdrháte nebo jste těžce poškozený. V Pacifiku jste na tom mnohem líp – hlídejte si rychlost a budete v relativním bezpečí. I zatáčky lítejte tak, abyste udrželi rychlost okolo 400km/h. Není čas na hrdinství - když vidíte že vám ubývá rychlost, narovnejte to a zmizte. Problémy nastávají ke konci války, japonci mají několik velmi rychlých letadel.
Rád bych poradil pár triků jak lítat P-38 v defenzívě, ale pravda je krutá – pokud máte na šestý nepřítele, kterej je rychlej alespoň jako vy, jste v hajzlu. Prostě se nesmíte nechat překvapit (já vím že se to lehce řekne, ale hůř udělá). Můžete se ho pokusit ustoupat (např. proti Fw-190 máte solidní šanci), ale spíš najděte nejbližší mrak a zkuste se mu ztratit. Popřípadě volejte o pomoc – třeba je někdo poblíž a zachrání vás. Zkuste prostě cokoliv vás napadne, protože o moc horší už to bejt nemůže.
Takže když to shrnu – Lightning je jedno z nejlepších bitevních letadel ve Šturmovikovi, jako stíhač se jen obtížně prosazuje proti Luftwaffe. Zato v Pacifiku je to s výjimkou samého konce války vládce oblohy.
The End
P.S. - dneska bych to napsal asi trošku jinak, základní pravdy v tom ale pořád jsou. Speed is Life!
