Hlášení bojové činnosti dne 29. července 2011

[606_Tclaw]

Věc: Hlášení o bojové činnosti
Čas: 19:15 – 21:15 SEČ, 29. července 2011
Místo: Anzio, Itálie; Normandie, Francie
Stroje: Spitfire VIII, Typhoon Mk.Ib late, Spitfire XII CW, Spitfire IXc

Toho dne se sešli piloti 606. Sqn RAF na nejsevernějším spojeneckém letišti v dobyté části Itálie. Byli jimi velitel formace F/O Vočko, řečený šlechetný a pilot OTU Tclaw, řečený (tento pilot má množství přívlastků, proto jsme jím byli požádáni užívat pouze ten nejskromnější, pozn. redakce) The Best. Pro oba piloty to byl náročný den, který navíc začínal již tak časně...
Po příchodu na letiště pozornost obou pilotů rozptýlila přítomnost domorodých děvčat, která podlehla jejich kouzlu. Přesto to byl jen malý okamžik, protože profesionální chování obou letců převládlo nad jakýmikoliv nedůstojnostmi. Zamířili tedy do hangáru a vydali se na start. Poté co se po vzletu zformovali, zamířili neohroženě severním kurzem, aby se pokusili krýt výsadkové loďstvo. Přesněji řečeno aby se pokusili se pokusit. Díky úžasné stoupavosti mistra v tomto směru Spitfiru se brzy dostali na dostatečnou letovou hladinu, z které měli výtečný přehled o situaci na bojišti. Netrvalo dlouhou dobu a v dálce velitel uskupení zahlédl neidentifikovatelný létající objekt (angl. UFO, pozn. redakce), či jak sami piloti velice odborným žargonem vyjádřili „hele vole, éro“. Pro zjištění bližších informací o tomto objektu se rozhodli k pronásledování a stoupání ještě výše nad tento objekt. Bylo to letadlo. K velkému údivu obou neohrožených bojovníků nepřátelské. Díky větší výšce, výhodné pozici, vynikajícím pilotním dovednostem a nezkrotné odvaze se piloti vrhli do útoku a za necelou minutu byli v nižší výšce, nevýhodné pozici a pod palbou několika nepřátelských strojů. Nebylo úniku a tak opouštěli své železné oře na padácích, k velké nevoli námořníků, kteří pod nimi čelili útoku. Teď navíc museli z vody vylovit piloty, aby nebyli vylouhovaní jak anglický čaj. Tclaw na lodi poznamenal jediné: „to byla blbost“.
Podobný neúspěch mise se opakoval ještě jednou, poté však došlo k převelení těchto rytířů nebes na frontu v Normandii. Tam se pilot OTU Tclaw rozhodl zrealizovat odvážný a neotřelý plán, který nemohl mít šanci na neúspěch a který po jeho skončení sám Tclaw okomentoval několika velmi trefnými slovy: „to byla blbost“. Tento denní bitevní let, zkráceně DEBIL, spočíval v přesedlání na stroje Typhoon Mk.Ib late a kroužení ve vyšší letové hladině nad bojištěm a vyhlížení protivníků. Ti se skutečně ukázali nedlouho po příletu nad bojovou zónu a z nižší pozice vlevo se zákeřným plánem rozhodli zatáhnout naše piloty do boje v nižší výšce, kde však již čekala početná nepřátelská pomoc v podobě přibližně jednoho letounu. A tak se po sestřelení konečně rozhodla naše hlídka k nejúspěšnější akci dne.
Následně byly totiž provedeny dva vzlety stíhací univerzální kampaně do zničení (angl. FUCK – Fighter universal campaign to kaput) s letouny Spitfire XII a IXc z anglického pobřeží. Vedly nad Dieppe, kde se F/O Vočko a OTU Tclaw pokusili zachytávat nepřátelské síly, vzlétající z nedalekého letiště. A opravdu se nemýlili a nepřátelské letouny začali nacházet stoupající a nic netušící. Při prvním pokusu o zničení takto osamoceného stroje se oba naši vrhli z velkého převýšení za záď německého supa s neohroženými pokřiky „mně se to nějak klepe, já se bojím“ a „jsem moc rychlej, nevím co dělat, to mě v autoškole neučili“. Sup nepřežil. Stejně tak i naši nesmrtelní, kteří byli krátce na to v malé výšce a nepřátelské přesile usmrceni. Poslední let, s typem IXc, však byl nejúspěšnější ze všech.
Oba naše letouny nabraly krátce po startu velkou výšku a s opakováním stejného procesu se vrátili nad nepřátelské letiště, kde se však nevrhaly bezhlavě do potyček pod 10 000 feetů, což v předchozích případech dělaly a vyčerpávajícím způsobem to okomentoval OTU Tclaw: „to byla blbost“. Následoval zhruba 20-ti minutový boj, kdy se nepřátelé snažili dostoupávat do stejné výšky na Spitfiry, které však zachytávaly tyto pokusy a při ztrátě rychlostí letounů Bf 109 a FW 190 se na ně následně vrhaly v rychlých jednorázových útocích. Doprovázeno to bylo mnoha výkřiky a komentáři, z kterých si připomeňme zejména zvolání: „tak jo, jdeme doleva, dolevíčka Rafe“. Koho či co tím piloti mysleli se nám však nepodařilo zjistit. Z náznaků obou pilotů můžeme pouze hádat, že naráželi na jistý významný, historicky velmi přesný a filmařsky neuvěřitelně zdařený snímek, z něhož se také pokusili realizovat akci „navázat devět nepřátel na sebe, letět proti sobě a nechat je se srazit“. To však vzhledem k nedostatku nepřátel nemohlo být uskutečněno.
Tato poslední bojová akce toho dne skončila po menším zaváhání, kdy se OTU Tclaw vrhl na pomoc zle tísněnému F/O Vočkovi, který bojoval o holé přežití nízko nad zemí a do rádia žádal o podporu slovy „je za mnou fokáč“. V momentě kdy se OTU Tclaw dostal na stejnou letovou hladinu s F/O Vočkem a jen kousek za něj, mu jím bylo řečeno, že je to v pohodě, fokáče ukroutil a zasáhl. Ve stejný okamžik se však na Tclawa vrhla nepřátelská přesila a byl sestřelen a zabit. Komentář na sebe nenechal dlouho čekat a tak se nám dostalo od Tclawa skromného konstatování: „to byla blbost“. Naproti tomu Vočko dokázal dostat svůj poškozený stroj na domácí ostrovy.
Závěrem tohoto hlášení bychom rádi vyjádřili potěšení nad pěkným průběhem dnešních bojů, i když došlo k jistým ztrátám či neúspěchům. Ty se však rozhodně zdají horší než-li ve skutečnosti jsou a naopak přínos, kterým nás dnešní akce obdařily není ani zdaleka tak patrný z těchto řádků jakým doopravdy je.



Kancelář 606. Sqn RAF

"Inspirováno skutečnými událostmi dvou neskutečných pilotů"

[606_Vocko]

Děkuji kolegovi a velice pěkně napsaný report. Hodně jsem se zasmál .
Nenapíšu takto rozsáhlý slohový útvar ale chtěl bych popsat důvody úspěchu i neúspěchu poslední mise. Jsou to důvody jednoduché, všem známé, bohužel často nedodržované.
1) úspěch:
Úspěch spočíval především ve schopnosti plácnou se přes prsty. Úkolem bylo především přežít a pěkně si zalétat, sestřely jsou bonus. Dlouho jsme nikoho nemohli najít (slovy Tclawa - Vočko nemůže nikoho najít, já stejně nikoho neuvidím) a pak se v jednu chvíli objevila dvojice pod námi. Měli jsme už rozdělené cíle, začínali jsme padat. V tu chvíli se v okolí objevili asi 3 další dvojice ve stejné výšce jako dvojice na kterou jsme útočili (oni tak 2km, my 4km). Byli jsme asi 20km od jejich letiště, takže přísun čerstvých nepřátel zaručen. Rozhodli jsme přerušit útok a "utíkat". Měli jsme výšku, rychlost, přehled.
Po chvíli se podle očekávání ze 4 dvojic stala jen jedna nejvytrvalejší, ostatní zvolili stoupání směr bojiště. 2x Fw, s velkou pravděpodobností na TS. Dále to bylo jednoduché. Zavěsit se za něj, chvilku sledovat, pustit ve klesání a stoupat. Toto se opakovalo celkem dlouhou dobu až do doby, kdy protivníci zjistili že si je k tělu nepustíme a tak se nás snažili trefit aspoň v táhlých stoupáních na malé rychlosti. Tclaw pár kuliček schytal ale nebyl poškozen, Fw se ale zastavil ve vzduchu a byl následně zničen. Druhý Fw ještě zkusil zaútočit, potom se za něj Tclaw snadno dostal a klasický únik dolů Fw zakončil zatáčkou směr letiště. Kašleme na něj. Vyhráli jsme.
Výsledek: Jeden zničen, druhý lehce poškozen a zahnán na útěk. Práci to dalo velkou ale dosáhli jsme výtězství a sami jsme takřka nebyli ohroženi. Měli jsme počáteční výhodu a i proti sehrané dvojici jsme si ji dokázali udržet a nenechali se zlákat manévrovým bojem. Velice se mi to líbilo.
2) neúspěch:
Absolutně moje chyba. Po vyhraném souboji jsme ještě nebyli pořádně u sebe a já už viděl jeden dot nízko nad zemí letět směr Le Havre. Myslel jsem že to je onen klučina z dvojice kterou jsme rozprášili a rozhodl se letět bojovat sám. Chtěl jsem naši misi završit jednoduchým sestřelem a tak se za něj pustil. Tclaw mě samozřejmě v případě potřeby rychle najde. Byl ale až u země takže jsem vytratil uplně celou svou výhodu. Při prvnim průletu jen zásahy z kulometů, za chvíli jsem ho zabil. Chtěl jsem se už dát na útěk a letět domu ale střelba samozřejmě přitáhla spoustu nepřátel. Tclaw mi přispěchal na pomoc když už tam bylo asi 5 nepřátel, já jsem silně poškonen utekl, Tclaw bohužel vyskočil. S tekoucím olejem jsem po dlouhém letu doletěl na letiště v anglii.
Výsledek: Měl jsem zůstat nahoře, najít se s kolegou a potom možná zaútočit na nějaký pěkný kontakt, svým úkotem jsem to celé posral. Já silně poškozen, Tclaw zajat (roztrhán žraloky?).

Celkově se mi akce velice líbila a ukázalo se že pokud dokážeme ve vzduchu udržet určitou sebekázeň, dá poměrně bezpečně a zároveň zábavně dosahovat sestřelů. Máme poučení pro příště, dnes přežijeme!

A na závěr společně foto.

[606_Tclaw]

Jsem rád že kolegu Vočka pobavilo (snad i ostatní). Dovolím si však jeden nesouhlas s Vočkovým hlášením. A to ohledně bodu 2, kdy bere vinu jen na sebe - zcela jasně jsme si myslím vyjasnili, že osobně bych učinil stejně, tudíž to je jen poučení pro příště, ne chyba.

[606_Vocko]

To co jsem udělal je chyba ze které plyne ponaučení pro příště. To že by jsi to udělal taky není omluva, chyba to byla.